Tobiáš (úryvky z románu)
Tobiáš 20.29
Dva lidé vyšli vzhůru, aby klesli pod zem, do hlíny. Tibor se ze střechy jediného paneláku v Bubenči podíval dolů směrem k nádraží a zatočila se mu hlava. Sára na půdě činžovního domu v Nuslích postavila pod hambalku štokrle a přes trám nad sebou přehodila jedno ze dvou navázaných švihadel. Na hřbetě hřebce čtyři a tři čtvrtě křížku, klisna klusá ke Kristovým letům.
„Lépe zemříti,“ řekli.
Mluvili nahlas, tudíž k někomu hmotně nepřítomnému: a byla to modlitba.
Slyšena, zřejmě: otec pomněl syna a jeho křížů, panna pohlédla do klína, do něhož se jak Boží prst zabodl sluneční paprsek proniknuvší vikýřem.
Když milý vyskočí z okna
Účastnici události pozval komisařka Charvát k rekonstrukci nazítří ráno, dokud ještě v šoku, nechť emotikoměry bzučí jako čmeláčí roj. Úsudek si při oťukávačce udělá sám, bez tisíců dat ze sběrných systémů, Sáru však prubnul v HOKu, hlavní občanské kategorizaci.
Výsledek potěšil: tmářka III. stupně, pasivně nebezpečný potenciál, což významně zjednodušuje vyšetřování. Trojka už spadala pod preventivně výchovný dohled, který umožňoval – odbor oka správně překládal jako „nařizoval“ – použití operativně technických prostředků středně invazivního charakteru, VID a VAP, vizualizaci intimity domova a vizuoaudializaci práce. Příznačně netrpělo oóčko nikdy podstavem, ve stále přísnější ochraně soukromí představovalo jedno z málo legálních naplnění snů šmíráků.
Tobiáš 20.29: první ze sedmi
Jedním pohybem svlékne kalhoty i slipy, až čertík vyskočí jako ze škatulky, a vykročí z jejich brejlovité dvourozměrnosti s hlavní pohlaví namířenou ku dveřím. Otevře je, osvětlena zezadu, tmavá a se svatozáří; sálá nahá Sára. Chce, on, překročit hráz, prosvítit tvář, smést nevinnost.
„Vepřík vrtí ocáskem!“ zalaškuje, ona, a někde vzadu v mozku se rozbzučí jak dotěrná moucha rozum, něco není v pořádku!, ale více v područí jiného orgánu a vnějších rukou; jak raka nasměrují k posteli za zády. Přitiskne se Nikolas vším a stoupá výš a nejvýš, když mu sirnatě zašeptá do ucha: „Na vlastní zabijačce tančí jen prase!“
Nevstupuj, kdo s úmysly nekalými
V záblesku poznání ji ze sebe strhne a vyskočí. Zářivě směje se tvář už ženy, nohy roztaženy: a je to škleb démona a krvavá řeka. Rozeběhne se ke dveřím, uklouzne a padne s rukou nataženou k úniku, který se sám od sebe uzavírá.
Na kratičký okamžik, přitahován svou zkázou jak Lotova polovička, pohlédne zpět a vidí jen dva do sebe v kolmici zakleslé chrlící chřtány: řehot a moře. Pohyb vzhůru, na nohy, zarazí teplá vlna příboje. Znovu klesne, tentokrát tváří rozstříkne rudou hladinu.
Zvedne se, červený novorozenec, dobrodí se k dobru?
Okno jak trhovkyně nabízí hvězdy a prostor a únik.
Nic proti nikomu
Zmatky dítěte své doby
Donald Chaser, čtvrtá oběť démona Asmodaje, byl v zásadě citlivým mladíkem, jeho potíž však spočívala v tom, že jako narcistní mileniál přičítal každé zkušenosti sebevesmírnou roli. Trapný až nemohoucí zážitek s o rok starší nedozrálou, o to nadrženější dvanáctkou, kdy tak trochu po všech instruktážních péčkách nevěděl, z čeho se jako u prkna má vzmužit, mu ve struktuře vlastní osobnosti odhalil silnou složku fýmejl pedofobie, společná ztráta virginity s upjatou třicítkou, takto učitelkou tělocviku a občanské bdělosti, která se na podzimně sychravém školním výletě chtěla zásunem někam posunout, pak pojmenovala jeho nejbytostnější sexuální identitu: je deflorofil se silnou young dysforií.
Pod Sinajem
Byla-li prvním tichem módy nahota Evy, pomyslí si, klopě vší vůlí zrak, jenže víčka lehčí křídel motýlích a oči zvědavě vzhlíživé jak dav před Orlojem v pravé poledne, jsou tu ženy vyšňořené až hanba. Nedostatek studu lidského stáda tankuje zřejmě jen Tiborova chuje, vousatí snědí muži, zakaboněnější talibanských bojovníků, matky a dcery daleci milostného tokání, protkáni lepkavou tísní. Po většinu dne horko k zalknutí, tisknou se k stinnému úpatí Hory, podsvinčata u struků; pohyby i chtíč upoceně malátné; čas se vleče jak růženec vkleče. Že ses raději neuklidil na Island, připomíná zlovolná paměť, ta falešná hráčka s potencí frigidních možností.
Komentáře
Okomentovat