DMD
Všechno bylo jinak
Je o hlavu menší a vypadá o dvacet let mladší. Maminka, co si pletou se ségrou.
Stín ve stínu
Proč stvořil, když tak zastiňuje?
Bohorovný, velkolepý, úspěšný.
Ale skutečně lepší?
Netyje jen z vydobytého postavení, svých známostí a manýrů?!
Jako svěrací kazajka, pokoj bez oken, slunečník od obzoru k obzoru.
Jeho stín a pejsek odsouzen k mlčení, utajený levoboček, do kozelce svázaný, s roubíkem.
"Nemůžeš útočně, to se nesmí!"
Jinak vyvržen, vyštípán, jako malomocný vyhnán z vesnice.
Usedne do čela, nají se do syta, pije nežízniv.
Dobyl, panuje, času přehršle, práva první noci.
"Nezáviď a snaž se!" šklíbí se na něj.
Sedí pod stolem, čeká na drobky.
Roztočit a pustit!
Ale co dokáže? Vždycky druhý. Vždycky druhá. Druhá identita.
Liška není člověk
Liška (lat. Aries) je mýtická postava vlivného literárního hnutí z počátku tisíciletí vystupujícího pod zkratkou DMD (zřejmě "Dost málo dat"). Dle nepotvrzených zpráv pocházela z Budče a vždy jeden měsíc v roce nespala: celý den psala krátké magické příběhy (motivačně pod vlivem Gabriela Garcíy Márqueze, formálně Ernesta Hemingwaye) a zhuštěně recenzovala výplodky svých spisovatelských kolegů. Stopu o ní nalezneme například v autobiografických vzpomínkách Drahoše Záboje: "Někteří z nás měli více fiktivních identit, Liška naopak v sobě kloubila více reálných osob. Nebo nebyla člověk. Četla a komentovala všechny, což bylo fyzicky nemožné." Její duchovní příbuznou byla Motýlice (lat. Rya), srov. heslo.
Každodenní deprese
Jak v Zeměploše, přepluješ přes okraj, do propasti, a konec, finíto, nazdar.
Vyletěl jako Fénix, pln naděje a šťastných očekávání.
Tentokrát je to bomba, cítí v prstech, chrastí uvnitř kostí.
Připadá si jak Jan Tleskač při odlepení.
Jak Harry Potter s hrdě vztyčenou hůlkou!
Směr vzhůru se během mžiku oka láme.
Houstone, máme problém!
Big trouble!
Padá.
Do hlubin, kde vládne stín.
Zběsilí psavci nad ním mažou schody dolů.
Jak Harry Angel výtahem do pekla.
Jak beztvářné děti v The Wall směřuje do obřího mlýnku zapomnění.
Padá.
Aries, Ryo, kde jste?
Bez kachničky a bez komentáře přepadne přes okraj nejnovějších.
V nás, s poskvrnou počatých
To slovo za sebou hekatomby mrtvých.
Povstalo z prachu, do něhož uvrhalo.
Syčel je rozeklaný jazyk Svůdce.
Skvrníc početí, zakořeněno ve vyhnaných.
Starší než minulost, z níž sečena zkušenost, nikdy neoslyšeno.
Na standartách hord, v ústech tyranů, na čepeli gilotiny vanulo jazyky až do zazávojávání.
Definičním znakem netrpělivě vyhlížených slov bylo, že vždycky – ráno, dopoledne i večer – nejhorší. V propuknuvším zoufalství zároveň špetička bezprostřední naděje: může být hůř, neboť zítra bude.
Když ale v půli hrůza, co na konci?
A tak to přišlo, slovo zlé, špatně uchopitelné, podlost skrývající.
Je čas vzepřít se diktátu, osamostatnit do bezkachní samoty, napadlo ho.
Ze zákulisí schizofrenie
Faobe, dost mě štveš.
Vinpiku, pročpak?
Komentuješ jako zběsilý, abys byl všude a zastínil nás!
Nelze pořád překlikávat. A byl jsem první, vzpomínáš? Na počátku jsem byl já, ne?
Toť složitější... Já tě stvořil! Teprve má slabost dala vzniknout tvé síle!
Cože? Co to je za nesmysl?
Tyješ z toho, že se tváříš jako náš mluvčí! Ale už jsi dávno za zenitem. Jsi nula.
Komentářů mám furt více než ty!
To bych si nebyl tak jistý!
Pán se kasá, ale beze mě... Jak si chceš poradit s kozlem a zahradníkem?
Přečti si náš rozhovor. Víc se ptáš ty než já!
Dodržujte vodní příměří!
Pěkné. Úžasné! Skvělé! Ženiální!!! NAPROSTO DOKONALÉ!!! :-))))))
Díky. Díky moc! Kuju! Kukukukujů! Děkuju nastokrát! Děkanec. Plekanec. Veleděkuju. Velemegaděkuju!!!
Umí. Dobře Ty! Úžasně Ty! Superúžasně Ty!! Zase ty.
Polichocen. Tolik chvály! To si snad ani nezasloužím!! Dalo zabrat! Jsem rád, že líbí! Trhni si.
Zajímavé. Poučné. Dobré připomenout. Osvětové. Světové. Solidní. Zázračné! Zbytečné.
Vždy k službám. Ráda poučím. Jsem učitel. Tohle jsem prostě musela! Neodolal jsem. Odolal jsem. Odolena voda.
Zavidím! Nezávidím! Kachna! Kachnička! Dvě kachničky. Deset kachniček! Krkavec! Krk!
Není co. Je co. Chytám. Udělám si k večeři. K snídani. K jídlu. Zahodím.
Upozorňuji, že drabble má 101 slov!
Do háje!
Kombest
První příšera Kombestu (Komentářový bestiář) odrážela jeho ztrhanou, popelavě šedivou tvář s kruhy pod očima: monstrum vbodávalo své jehlanovité ruce do těla oběti, místo tváře pak zrcadlo, aby viděl vlastní umírání. Jmenovalo se Nepochopení (Milé! Veselé! Vtipné!, když Noční běs, Svírající smutek, Pád do propasti, Brr!, Horor!, Depresivní!, když Něžná vzpomínka, Nádech nad hladinou, Naděje navzdory).
Druhá nestvůra vše v lichém počtu, oči, uši, ruce, nohy, divě nepatřičná, skrytě rdousící, ze stínu útočící (Drabble má 101 slov!). Vlastně to byla spíše stvůra, jejímž stvořitelem on sám.
Třetí bestie beztvará, zahalující mrak, jejím zřením oči zality rudým inkoustem (Nevidíme, Faobe, téma).
Netahej si témata s sebou do postele!
„Každá započatá minuta je za deset korun,“ hlásí dáma za sklem a dvěma skly.
Je tři čtvrtě na tři.
„Než kohout třikrát zakokrhá, třikrát mě zapřeš,“ hlesne muž po mé levici.
Nemám čas, promiň, nechci tu nechat majlant.
Ale místo zipu vyklápěcí poklopec, tři strany po třech knoflících.
Jak se tohle vůbec rozepíná?
Dvakrát zvoní děti a známí, jednou ostře šťubáci. Smrt klepe třikrát. Dvakrát ji nevpustíš, potřetí vyrazí dveře.
Trojstránkový formulář na povolení močit odešlete prosím v trojím provedení!
Probudí mě křik. Jsou tři hodiny v noci. Čas našeho drobátka. Vyčurat, vytáhnout, poděkovat za vytržení z tísnivé noční můry.
Doznání
Vážení a milí, unavení pozůstalí!
Sešlo se nás tu nemnoho, neb dotyčnou jste ani neznali. Nedokázala se před vnějším světem ještě úplně vyloupnout a zemřela po krátkém, o to bolestivějším trápení ve věku nedožitého narození. Nebudu zdržovat, všichni chceme vědět, pro koho pláčeme: ano, řeč je o potencialitě, která nenastala, o identitě, která nespatřila světlo světa. Jmenovala se Houba, protože chtěla s každým tématem sát útržky rozhovorů, které zaslechnuty, čerpat ze zahlédnutého, postihnout symfonii dopravních prostředků. Z ničeho čerpat hudbu.
„Ty ses zbláznil,“ řekla mi choť, „potrať, než počato!“
„Ale víš, že...“
„To se netýká identit! Čtyři ti nestačí, rakovino?!“
Už unaveně učtení
Pozor, pejsek kouše!
Nápadité uchopení šíleného tématu! Dobře vkomponováno!!!
Umřel mi křeček i dědeček.
Megavtipné! Spadl jsem smíchy ze židle...
Narodila se mi dcera, krásná a roztomilá!
Děsivé! Au. Brrr!
Z drtiče na odpadky kapala lidská krev.
Roztomilé. Malebně laskavé. Idylka!
Zombie mi ukousla hlavu a já se proměnila ve vraždící monstrum!
To nějak znám! Přesně ze života! Vzpomínám na podobné pocity...
Jiří a Marie, už třicet let manželé, si vyměnili významné pohledy.
Pozoruhodný popis setkání dvou vzájemně se neznajících lidí.
Šli dva a prostřední upadl.
Velmi originální! Kde na ty nápady chodíš? Gigazajímavé!
Bla ble blo.
Poučné! Perfektní úvaha!
Podlézavá hymna mladších identit
Všichni máme kalhoty
Nejlepší jsi holka ty!
Vyjdeme tě levně sic
Jenom jednou na měsíc
Oživeni jsouce, jsme
Ó Faobe, náš otče,
tancujme k tvé poctě!
Hnízdils, hnízdíš, hnízdíme
Trochu to tu hyzdíme
Kocovinu máš-li
Házíme si mašli
Depresemi plní jsme
Ó Faobe, náš otče,
tancujme k tvé poctě!
Vinpike střelec zbrklý je
Xantin ten se nalije
Palčík hrabe v archivu
Potřebujeme chůvu!
Oživeni jsouce, jsme
Ó Faobe, náš otče,
tancujme k tvé poctě!
První máj je smrti čas
Přiznejme si tu nahlas
Život náš je jepičí
Do hrobu se skotačí
Sbohem, schizofrenie!
Připijme si na zdraví, cink, cink, cink!
Óda na ženy světa sta slov
Kdybych mohʼ žít dýl
Psal bych básně pro Nifredil
V písních vzal bych si na mušku
KaTužku
Vysochal bych lilii
Ta byla by pro Julii
Román o omylech v akváriu
Pro Ryu
Pro Lišku složil na klavír
Magie plný tónů vír
Pohladí, když neštěkne po vás ani pes
Aries
Na plátno načrtʼ dívčí akt
Pro všechny, které mám tak rád
Nebudu jmenovat, lenivý
Ony ví
Kdybych mohʼ žít jen o trochu dýl
Psal bych básně pro Nifredil
V písních vzal bych si na mušku
KaTužku
Ale na rovinu
Mám příšernou kocovinu
V půstu jen morální
To je u nás normální
Čas běží jako zběsilý
AT ach, taju
B bomba; brilantní; bolestné
BT bravo, ty
CD co dodat
D/DM/DZMK díky; díky moc; díky za milý komentář
DN dokonalý nápad
DUT dobře uchopené téma
FNCH fakt nemá chybu
G geniální
H3 hahaha
JO/JZ ježkovy oči; ježkovy zraky
NKP napnuta k prasknutí
OO opravdu ohromující
PAVOUK parádní, anakondální, věrozvěstný, oslňující a unikátní kousek
PB parádní drabble; prostě boží
S skvělý; super
SM/SP/SSPS smíchy umřela; smíchy potratil; smíchy spadla pod stůl
ŠDO šup do oblíbených
TJM/TJF/TTJH to je mazec/moc; to je fičák; tak to je hustý
TV ty vole
UMB/UMH upadla mi brada; upadla mi hlava
Ž ženiální
Jack Harkness v dobrovolném celibátu
„Prý pro třicet stříbrných!“ odchrchlá si Jidáš, „To bych blil! Puritáni ze mě udělali chtivého chamtivce! Přitom já… chtěl jen políbit Mistra! Jinak to nešlo…“
„Co bych za puritány dal,“ temně trousí Snape, „modernisté mi tak zamotali hlavu, až se bojím, zda se zítra neprobudím v náručí ovečky.“
„Si pořád nestěžujte, kreténi,“ vybuchne Mirek, „já bych za změnu dal levou kouli! Jenom stárnu do mrzoutskýho nikdynestál dědka…!“
„Aspoň o vás píší,“ štká Calvera, „mě jako nýmanda vyhodili i ze záchranné stanice!“
Vlastně je vesmírná záhada, kolik se u jednoho dubnového stolu sejde rozdílných světů, které si místo hejtování posílají kachny.
Plná země Vodnářů
Napříč evropským kardiem, dokonce i v Brně, to otěhotnělo. Staré i mladé, prostě bům.
„Dobrá zpráva,“ dí bezdětná ministryně, „což o to, ale proč všechny tak najednou? Podle propočtů směřuje početí do jediného dne! Karanténa trvala dýl…“
„Nechci strašit,“ straší poradkyně, milovnice Johna Wyndhama, „ale jestli v tom nemají prsty ufoni!“
„Zjistili jsme,“ informuje vrchní analytik, „že dámy mají něco společného! Jsou tvořivé…“
„Nepochybně!“
„… a buď samy, nebo přes partnery spojeny s obskurní internetovou komunitou zneuznaných psavců!“
„Všichni jsme zneuznaní savci!“
„Psavců, paní ministryně! Toho jednadvacátého dubna dostali nesplnitelné zadání! Prohru šli vyplakat do náruče…“
„Najměte mi management té sekty!“
Na tržišti světů
„Je libo magii, hůlku nebo plášť?“ láká Honza Puškvorec.
„Čaj o páté, vztahovou novinku, potutelný úsměv, co byste ráčil?“ ptá se úslužně Jasněnka Almarová.
„Elektron, cytoplazmu či hypertrofii?“ narovnává si brýle Vincent von Saint-Scientimus.
„Perník, perník, prodávám perník!“ vyvolává u zaopatřovací sítě záchodové pomoci kalič Vera.
Prodírá se slovy a motivy, černá duše.
„Chtěl bych něco temnějšího,“ obrátí se na ryšavce s liščíma očima.
„Zkuste Káju Rampoucha!“ ukáže drápkem na stánek vzadu.
„Na místě vám můžu zabalit třicet deka genocidy, dvě kila katastrof nebo půl litru šikany!“ vnucuje se Karel.
„Já bych něco… romanticky krvavého…“
„Si to prodávejte sám, chytráku!“
Jak právo vymazalo havrana
Posadili na osamocenou židli jako nějakého Josefa K., pokud by se dobral soudního jednání. Za stolem dlouhým jak předvýplatní týden svita přátel, známých, potkaných…
„Respektuj naše právo být zapomenuti,“ děl pivní kamarád, „že občas potkávám sám sebe ještě neznamená, že ze mě uděláš cvoka!“
„Dyť právě! Byls jenom inspirací!“
„Neodsekávej,“ sykla čarodějnice Róza, „nebo se neznám!“
„Tebe jsem si úplně vycucal… Nic neříkám!“
„A já,“ pravil kolega, „jsem se v kariérním zhrzenci neměl poznat?!“
„Vždyť jsem to psal jak o sobě…“
„Vymaž nás, chlapče,“ pokýval hlavou premiér.
„A mě si taky neber do úst,“ proklál mě pohledem černovlasý židovský mladík.
Meze rychločtení
„Tak o čem jsi dnes psal?“
„Ale takové teologické pojednání se špetkou černého humoru.“
Brrr, děsivé! Takhle na noc, ty mi dáváš!
:-DDDD *smíchy spadla pod stůl*
Geniálně zvrhlé!
Fňuk, slzejík!
Při snídani, to NÉÉ! *poprskala si monitor*
WTF? Zvlhle cynické, ale královsky se bavím.
Nerozumím ani slovu, ale husina až na Prioru!!!
Krasosmutné a hořkosladké jak život sám!
Docela masakr, ale báječně krvavě podán!
Něžná realita, jak jen Ty umíš!
Děsíš mě, nechceš číslo na dobrého psychologa?
„Myslíš, že tě pochopili?“
„Ne, ale to je úplně jedno. Hlavně že se baví. Nebo mě jen chtějí potěšit! Já je miluju.“
Komentáře
Okomentovat