Někde v hlavě
- Získat odkaz
- X
- Další aplikace
NEDOKONČENO
Padesát poprvé
Napsal uživatel Faob dne 6. Leden 2019 - 22:15.
„Jak je to dál?“
„Dál tu nic není. Bílá stránka, prázdné řádky, nedopsaný příběh.“
„Zaslechnutý úryvek. Nakonec svět se skládá jen z útržků. Co víme?“
„Že Kobův příběh končí.“
„S takovýmhle jménem: žádná škoda!“
„Příběh nemusí nutně končit smrtí. Odkryje tvář řváče, zjistí, že je to jeho sok v lásce, obuškem jej domlátí a má vystaráno.“
„Čtenář by nebyl spokojen. Kde jinde než v černých nožičkách na prostěradle dřeva hledá spravedlnost? Potrestání viny? Zadostiučinění? Ochranu ubohých, v tomto případě nešťastnice, u níž by uspěl?“
„Seš v přímý řeči, kámo. Tam se vznosné metafory nenosí.“
„A tobě se krátí počet slov…“
Padesát podruhé
Když sundal pytel, stanul tváří v tvář spravedlnosti; křivdě; noční můře; světlu na konci tunelu.
Tři roky hledal, aby pohleděl do očí vrahovi své ženy a dětí.
Přesněji: vražedkyni.
Pocit zadostiučinění meškal.
Odložil obušek.
„Proč takto?“
„První úryvek nám i v málu nenastavil Kobu jako klaďase. Nečtenář, vyrážeč zubů, obuškář… Třeba to lze ještě zvrátit. Bolesti a utrpení se odpouští.“
„Ale Jeho je pomsta.“
„Proto taky odkládá obušek.“
„Skoro banální… Uvidíme, co čtenář. Já přísnější: Jaký sundal? Proč ne sňal?!“
„Dobrý postřeh, jenže SUNdAL předjímá StANUL. D a T jsou navíc párové souhlásky.“
„Aby ses z těch tvých písmenek nepototo.“
Padesát potřetí
Již když ji pytlačili zakuklenci, věděla, že pyká za svou o sedmdesát sekund starší sestru. Kdo uvěří, nemůže-li (pro)zradit?
Mlčení nesli po pilátovsku útrpně, ba i nějaká nekvětinová rána dopadla: žena nežena.
Začala křičet: dříve než později dovede ke Kobovi.
„Dvojče?! Toť velmi tenký led!“
„Myslí ona! Důvodně můžeme pochybovat o věrohodnosti obviněné z vraždy.“
„Jistě, držíme si odstup od různých myšlenkových jistot jednotlivých postav, ale existenci sestry tím spíše vezmeme za hotovou věc!“
„Jak vědí detektivkáři, každý údaj v sobě nese potenci falešné stopy. A největšími zaváděči – umnými hráči s polopravdami – bývají autoři.“
„Co je psáno, to je sporné?“
Padesát počtvrté
Nelehko prchá se před chrpou, snadno utoneš v tůních: azur rozkutá rozum, pomněnky pozmění pravidla. Kdysi – nebo to nebylo tak dávno? – se v jejích mořích topil, lačný píč. Dnes v očích krvelačné viděl nevinu i vinu.
Její a svou.
Hledáš-li hloubkově hřích, najdeš vždy vraha v sobě?
„Si děláš kozy? Xtej příběh zlého chlapa? Stereotypní!“
„Ženy jsou zdrženlivější. A muži sebekrutější.“
„Řekl bych, že nás jen napadá víc ďáblů.“
„Nikdy jsme nebyli v jejich tělech.“
„Mno... Což mi připomíná: lačný kdo, nebo čeho?“
„Kdo, sprosťáku! U nás v mokré čtvrti je to běžná alternativa k pijanovi!“
„Ti tvoji pivní spolučerti…“
Padesát popáté
Podrobena ostrozpytu.
„Proč tak krutě?“ tiše, že pohlazení hlavy hlomozem.
„Já ne, to sestra!“ bez mrknutí oka, jediná dcera své matky.
„Pochopitelně,“ unaveně jako úsměv po porodu. „Kdo jiný?!“
„Krvelačné dvojče krutým údělem!“
„Zvláště pro jedno tělo!,“ s frknutím, „které hlavě pak oprátku?“
„Nikoli nevinné.“
„Ostrozpyt?! Vždyť to máš podtržené!“
„To slovo znám. Jen vypadlo ze slovníků. Vracím ho češtině.“
„Mesiášsky zodpovědný přístup k jazyku, až nepokorný.“
„Psaní je ohledávání mezních možností vlastní řeči.“
„Včetně textů bez sloves?!“
„Přeceňovaná. Takové Jiří dopis do schránky nebo Hynek prstem na Karla čtenář domyslí. Nemluvě o zbytečnosti spon...“
„Nakládáš nad síly.“
„Nepodceňuji kreativitu.“
Padesát pošesté
Napsal uživatel Faob dne 9. Únor 2019 - 14:55.Vypálil z děla do anděla před pěti lety v létě; anděl s dělohou, ale s nedorostlými ňadry: to se nedělá. Podřízla tři krky v říjnu před třemi roky; na čtyřicátiny, byť čerta: to se trestá.
„Neplač, tos nebyla ty,“ zašeptal v náhlém pokušení při pohledu na krev.
„Neplaš, tos nebyla ty,“ zašeptala v náhlém pokušení při pohledu na krev.
„Pomohu ti utéct,“ ujistil ji teď.
„Přílišné písmenkování je únavné, kámo.“
„Proto jsem vyhodil, že prznil v neděli!“
„Za vraždu si mohl taky čtvrtit, nejlépe ve čtvrtek, když už tam máš čerta!“
„Delete?“
„Kdybys mazal při každé pochybě, nenapíšeš nikdy nic.“
Vypálil z děla do anděla před pěti lety v létě; anděl s dělohou, ale s nedorostlými ňadry: to se nedělá. Podřízla tři krky v říjnu před třemi roky; na čtyřicátiny, byť čerta: to se trestá.
„Neplač, tos nebyla ty,“ zašeptal v náhlém pokušení při pohledu na krev.
„Neplaš, tos nebyla ty,“ zašeptala v náhlém pokušení při pohledu na krev.
„Pomohu ti utéct,“ ujistil ji teď.
„Přílišné písmenkování je únavné, kámo.“
„Proto jsem vyhodil, že prznil v neděli!“
„Za vraždu si mohl taky čtvrtit, nejlépe ve čtvrtek, když už tam máš čerta!“
„Delete?“
„Kdybys mazal při každé pochybě, nenapíšeš nikdy nic.“
Padesát posedmé
Napsal uživatel Faob dne 16. Únor 2019 - 16:43.Boka, Kobův kolega bachař, bývalý jeřábník a vášnivý chatař, uslyšev řachu, chtěl pospíchat, ale přeci nemůže…
Přilepen k prkýnku.
Otrava – nebo co to k čertu je?! – úspěšně porážela jak hrsti živočišného uhlí, tak hektolitry rozpuštěného přírodně čištěného jílu.
Šéf připouštěl nepřítomnost na pracovišti jen v případě smrti podřízeného.
A Boka teď tekl, zatímco někdo utíkal.
„Kobo!!!“ zařval přes dveře.
„Fekální humor?! Hluboko jsi klesl.“
„Nemaje čtenářů, nač ohlížení? Kromě toho reflektuji naši situaci.“
„Naše trapné – z toho lyriku nikdy neuděláš! – potíže okamžitě promítáš do příběhu? Jak má být konzistentní, když my se každý den měníme?“
„Píšeš-li s odstupem, ztratíš soucit.“
Boka, Kobův kolega bachař, bývalý jeřábník a vášnivý chatař, uslyšev řachu, chtěl pospíchat, ale přeci nemůže…
Přilepen k prkýnku.
Otrava – nebo co to k čertu je?! – úspěšně porážela jak hrsti živočišného uhlí, tak hektolitry rozpuštěného přírodně čištěného jílu.
Šéf připouštěl nepřítomnost na pracovišti jen v případě smrti podřízeného.
A Boka teď tekl, zatímco někdo utíkal.
„Kobo!!!“ zařval přes dveře.
„Fekální humor?! Hluboko jsi klesl.“
„Nemaje čtenářů, nač ohlížení? Kromě toho reflektuji naši situaci.“
„Naše trapné – z toho lyriku nikdy neuděláš! – potíže okamžitě promítáš do příběhu? Jak má být konzistentní, když my se každý den měníme?“
„Píšeš-li s odstupem, ztratíš soucit.“
Padesát poosmé
Napsal uživatel Faob dne 22. Únor 2019 - 19:04.Když se vykradla ven, nahá a bez peněz, věděla, že se s Kobou nesmí sejít. Urputnost, s jakou si chtěl pojistit setkání, svědčila o jediném: chce zabíjet. Nevěří, že má sestru, bojí se, že napráší jeho zneužívání.
Ucítila zvědavý pohled. Automaticky si zakryla ňadra a klín. Pak pochopila, že naše představivost omezena kusostí údajů.
„Jmenuji se Skoba,“ doplnila střípek. Prsa nabyla jasnějšího tvaru.
„Proč nahá?“
„Přitahuje to pozornost.“
„Kdo ji vidí?!“
„Čtenáři…“
„Kde je hříčka?!!“
„Ironie! Starý hříčkař napíše na zadání ten nejnormálnější text, se slovesy a bez jazykolamů! Krom toho –“
Koba vystoupil ze stínu a zavěsil se na Skobu.
Když se vykradla ven, nahá a bez peněz, věděla, že se s Kobou nesmí sejít. Urputnost, s jakou si chtěl pojistit setkání, svědčila o jediném: chce zabíjet. Nevěří, že má sestru, bojí se, že napráší jeho zneužívání.
Ucítila zvědavý pohled. Automaticky si zakryla ňadra a klín. Pak pochopila, že naše představivost omezena kusostí údajů.
„Jmenuji se Skoba,“ doplnila střípek. Prsa nabyla jasnějšího tvaru.
„Proč nahá?“
„Přitahuje to pozornost.“
„Kdo ji vidí?!“
„Čtenáři…“
„Kde je hříčka?!!“
„Ironie! Starý hříčkař napíše na zadání ten nejnormálnější text, se slovesy a bez jazykolamů! Krom toho –“
Koba vystoupil ze stínu a zavěsil se na Skobu.
Padesát podeváté
Napsal uživatel Faob dne 2. Březen 2019 - 17:04.Když kráčí nahota, rudnou domy.
Našlapuje-li neobutá noha pod bosým klínem, z asfaltu mokřad.
Výlohy vyvalují skla na Skobiny vlohy.
Semafor ustrne na červeném stojáčkovi: chodci polohlasně nadávají.
Lidmi – plejery displejů – nepovšimnuta.
Posledním mužským na světě zůstalo město, napadne Kobu.
„Skoro klišé, soudím.“
„Až tak? Pán poznání nevšímavější kamenné netečnosti? Budeme-li mlčet, zakřičí kamení?“
„Biblický ozvuk přišíváš trochu násilně… Koneckonců co s nahotinkou? Buď je to exhibicionistka, nebo aktérka skryté kamery.“
„Třeba potřebuje tvůj plášť.“
„Snad by si řekla… Navíc nedoplňuješ odvracení zraků, spěch či cojástím! Všechno házíš na jednoho viníka: mobily.“
„Zanícené zaujetí sebehovory jsme vyhodili jako čtenářsky nevstřícné.“
Když kráčí nahota, rudnou domy.
Našlapuje-li neobutá noha pod bosým klínem, z asfaltu mokřad.
Výlohy vyvalují skla na Skobiny vlohy.
Semafor ustrne na červeném stojáčkovi: chodci polohlasně nadávají.
Lidmi – plejery displejů – nepovšimnuta.
Posledním mužským na světě zůstalo město, napadne Kobu.
„Skoro klišé, soudím.“
„Až tak? Pán poznání nevšímavější kamenné netečnosti? Budeme-li mlčet, zakřičí kamení?“
„Biblický ozvuk přišíváš trochu násilně… Koneckonců co s nahotinkou? Buď je to exhibicionistka, nebo aktérka skryté kamery.“
„Třeba potřebuje tvůj plášť.“
„Snad by si řekla… Navíc nedoplňuješ odvracení zraků, spěch či cojástím! Všechno házíš na jednoho viníka: mobily.“
„Zanícené zaujetí sebehovory jsme vyhodili jako čtenářsky nevstřícné.“
Padesát podesáté
Napsal uživatel Faob dne 8. Březen 2019 - 23:48.Sehnula se, bodlo ho v podbřišku. Přehlédl pro co, neb úkon neproveden přes dřep. Přehlédl, že úkon neproveden přes dřep, tudíž i pro co.
Značkuješ-li tváří v tvář, jsi muž, řekla si obelstěná stěna.
To čurá vestoje?!, kuckal Koba ukousnuvší čokobanánek.
Zazmatkoval, přistoupil, co to má znamenat, Skobo?
Otočila se a dlažební kostkou udeřila.
Matka.
„Zbláznil ses?“
„Musíme se posunout dál. Kobův příběh končí, jak bylo předpovězeno. A zdí ozvěna nám straší v hlavě přes týden…“
„Co to dřepování, čokobanánek, matka?!“
„Potřebovala ho vykolejit, aby nepozorný. Ostatní jsou písmenka. V matce doznívá zmatkování…“
„Jsme v područí hlásek.“
„Vytvářejí nečekané motivy.“
Sehnula se, bodlo ho v podbřišku. Přehlédl pro co, neb úkon neproveden přes dřep. Přehlédl, že úkon neproveden přes dřep, tudíž i pro co.
Značkuješ-li tváří v tvář, jsi muž, řekla si obelstěná stěna.
To čurá vestoje?!, kuckal Koba ukousnuvší čokobanánek.
Zazmatkoval, přistoupil, co to má znamenat, Skobo?
Otočila se a dlažební kostkou udeřila.
Matka.
„Zbláznil ses?“
„Musíme se posunout dál. Kobův příběh končí, jak bylo předpovězeno. A zdí ozvěna nám straší v hlavě přes týden…“
„Co to dřepování, čokobanánek, matka?!“
„Potřebovala ho vykolejit, aby nepozorný. Ostatní jsou písmenka. V matce doznívá zmatkování…“
„Jsme v područí hlásek.“
„Vytvářejí nečekané motivy.“
Padesát pojedenácté
Napsal uživatel Faob dne 16. Březen 2019 - 14:20.Sestra je nosičem příčin, Skoba následků. Brodí se sestra tratolištěm krve svou rukou prolité, Skobu stihne trest. První obětí chlípného chtíče, druhou vzedme jeho plod, obtěžká objetí.
Teď se vymanila, sama vrhla kostkou: pod nohama mrtvého otce svého dítěte.
Nahá, oblečený: nahý, oblečená.
Zalapáme po dechu, ušetřete této obnaženosti!
Smrt dekonstruuje i růži, neřkuli tělo tlouštíka.
„Dekonstrukce? Derrida?“
„Snad pochopitelnější než žeň deklasující…“
„Jaký jev?“
„Jde to taky bez spojek.“
„U nás je spojkou i dvojtečka!“
„Pak bychom museli brát vykřičník a otazník za částice.“
„Co bude na mušce příště?!“
„Lákají nás substantiva, nebo aspoň zájmena.“
„Bezpodstatné promluvy? Potěš Pánbu.“
Sestra je nosičem příčin, Skoba následků. Brodí se sestra tratolištěm krve svou rukou prolité, Skobu stihne trest. První obětí chlípného chtíče, druhou vzedme jeho plod, obtěžká objetí.
Teď se vymanila, sama vrhla kostkou: pod nohama mrtvého otce svého dítěte.
Nahá, oblečený: nahý, oblečená.
Zalapáme po dechu, ušetřete této obnaženosti!
Smrt dekonstruuje i růži, neřkuli tělo tlouštíka.
„Dekonstrukce? Derrida?“
„Snad pochopitelnější než žeň deklasující…“
„Jaký jev?“
„Jde to taky bez spojek.“
„U nás je spojkou i dvojtečka!“
„Pak bychom museli brát vykřičník a otazník za částice.“
„Co bude na mušce příště?!“
„Lákají nás substantiva, nebo aspoň zájmena.“
„Bezpodstatné promluvy? Potěš Pánbu.“
Padesát podvanácté
Napsal uživatel Faob dne 24. Březen 2019 - 12:38.Stíní listí dubů bídu červivé chatrče. Střecha pelichá, velkolepě hostíc mnoho vyhnilých větví. Závěť nenapíše cedníkový okap, přišed o poslední a jediný úd, havěť nahá neváhá po zdech beze studu křižovat, ve při pouze se slepou kopřivou lísající se k patám zdechliny. Pokojná tvář okna proměněna v žraločí chřtán, krokodýlí střepy na zápraží analfabetickými kronikáři metamorfózy.
Skobě úzko.
Zaklepe na pavučinu.
„Vzdali jsme výzvu, srabe.“
„První slabika slova na konci následujícího? Nejsme prostě Nezval, aby nevyhřezávaly zkomoleniny! Slova sebestředněla, až zakrývala věty. Jak prý říkal Holan…“
„Básník musí být především přesný, víme. Neradi nezkrotíme jazyk, mustanga.“
„Aspoň jsme zůstali bezzájmenní!“
Stíní listí dubů bídu červivé chatrče. Střecha pelichá, velkolepě hostíc mnoho vyhnilých větví. Závěť nenapíše cedníkový okap, přišed o poslední a jediný úd, havěť nahá neváhá po zdech beze studu křižovat, ve při pouze se slepou kopřivou lísající se k patám zdechliny. Pokojná tvář okna proměněna v žraločí chřtán, krokodýlí střepy na zápraží analfabetickými kronikáři metamorfózy.
Skobě úzko.
Zaklepe na pavučinu.
„Vzdali jsme výzvu, srabe.“
„První slabika slova na konci následujícího? Nejsme prostě Nezval, aby nevyhřezávaly zkomoleniny! Slova sebestředněla, až zakrývala věty. Jak prý říkal Holan…“
„Básník musí být především přesný, víme. Neradi nezkrotíme jazyk, mustanga.“
„Aspoň jsme zůstali bezzájmenní!“
Padesát potřinácté
Napsal uživatel Faob dne 29. Březen 2019 - 21:33.Pavouk se schovává jako doktor, když svírá bolest.
Skoba protrhne sítě a bez vyzvání otevře se skřípěním.
Sestro, sestřičko, tápe v šeru, tvá je pomsta, mnou dokonána!
Synu, synáčku, šmátrá ve tmách, uťat tvůj hříšný kořen!
V křesle se choulí prázdná houně, v kolébce pod vrstvou prachu plná zavinovačka.
Děťátko moje, svírá hubený uzlík, proč nepláčeš? Proč nerosteš?
Zpod volánků vykukují prázdné oční důlky.
Zuby kostřičky neklepou, neb nestačily vyrůst.
„Au, toť kruté odhalení!“
„Už kolébka na scéně všechno prozradila, je-li otcem Koba, musí být dítěti…“
„Kolem čtyř, víš ty, nepamatuje čtenář. Nehoň si triko, když to máš v hlavě.“
Pavouk se schovává jako doktor, když svírá bolest.
Skoba protrhne sítě a bez vyzvání otevře se skřípěním.
Sestro, sestřičko, tápe v šeru, tvá je pomsta, mnou dokonána!
Synu, synáčku, šmátrá ve tmách, uťat tvůj hříšný kořen!
V křesle se choulí prázdná houně, v kolébce pod vrstvou prachu plná zavinovačka.
Děťátko moje, svírá hubený uzlík, proč nepláčeš? Proč nerosteš?
Zpod volánků vykukují prázdné oční důlky.
Zuby kostřičky neklepou, neb nestačily vyrůst.
„Au, toť kruté odhalení!“
„Už kolébka na scéně všechno prozradila, je-li otcem Koba, musí být dítěti…“
„Kolem čtyř, víš ty, nepamatuje čtenář. Nehoň si triko, když to máš v hlavě.“
Padesát počtrnácté
Napsal uživatel Faob dne 6. Duben 2019 - 10:19.„Sestro, sestřičko,“ prohmatává Skoba houni, „kde se schováváš?“
Matka posílala urputně na potrat.
„Vzdávám se, pikola je tvoje!“
„Vždycky jsem chtěla sestru,“ vmetla jí do tváře velmi rozčileně, zloba kulminovala, „a ty mi chceš vzít dítě?“
Otevře skříň. Na dně na kostech trůní lebka s kazy prolezlými zuby.
Sestřička povstala z chladnoucího těla matky, opožděně, ale vhod.
„Budeš se starat o mé malé, své dítě,“ řekla jí, „Koba mi přiznal, že neprzní mě, ale tebe!“
Někdo mi ukradl sestru a syna, ví teď.
„Je ještě pomatenější, než jsme čekali…“
„Na temném roste temnější.“
„Zvlášť když jsme o díl předběhli zadání.“
„Sestro, sestřičko,“ prohmatává Skoba houni, „kde se schováváš?“
Matka posílala urputně na potrat.
„Vzdávám se, pikola je tvoje!“
„Vždycky jsem chtěla sestru,“ vmetla jí do tváře velmi rozčileně, zloba kulminovala, „a ty mi chceš vzít dítě?“
Otevře skříň. Na dně na kostech trůní lebka s kazy prolezlými zuby.
Sestřička povstala z chladnoucího těla matky, opožděně, ale vhod.
„Budeš se starat o mé malé, své dítě,“ řekla jí, „Koba mi přiznal, že neprzní mě, ale tebe!“
Někdo mi ukradl sestru a syna, ví teď.
„Je ještě pomatenější, než jsme čekali…“
„Na temném roste temnější.“
„Zvlášť když jsme o díl předběhli zadání.“
Padesát popatnácté
Napsal uživatel Faob dne 14. Duben 2019 - 19:47.Vzhlédne od práce, ale dítě na trávníku se sotva pohnulo, zcela zaměstnáno hloubením důlků v zemi.
Znovu pustí vodu. V duchu už se vidí ve vlaku, po takové době zas na chvilku volná.
Neobratně chycený talíř klouzá z rukou. Voda vystříkne.
Matka se otočí, ale šklebící se zahrada je prázdná.
„Prudký střih a zvrat, docela silné kafe pro čtenáře.“
„Už to chtělo změnit úhel pohledu.“
„Aha, takže nejde o Skobino dítě.“
„Houbelec, vždyť tomu nestačily narůst zuby, zemřelo malé. Příběh pokračuje!“
„Já ti nevím, tak si říkám, napsali jsme to vůbec my?“
„To víš, že ne, my jsme přece zapomněli.“
Vzhlédne od práce, ale dítě na trávníku se sotva pohnulo, zcela zaměstnáno hloubením důlků v zemi.
Znovu pustí vodu. V duchu už se vidí ve vlaku, po takové době zas na chvilku volná.
Neobratně chycený talíř klouzá z rukou. Voda vystříkne.
Matka se otočí, ale šklebící se zahrada je prázdná.
„Prudký střih a zvrat, docela silné kafe pro čtenáře.“
„Už to chtělo změnit úhel pohledu.“
„Aha, takže nejde o Skobino dítě.“
„Houbelec, vždyť tomu nestačily narůst zuby, zemřelo malé. Příběh pokračuje!“
„Já ti nevím, tak si říkám, napsali jsme to vůbec my?“
„To víš, že ne, my jsme přece zapomněli.“
Padesát pošestnácté
Napsal uživatel Faob dne 21. Duben 2019 - 17:07.Stála jak Lotova žena, v strnulých očích nepřítomný výraz. Za ruku držela usedavě plačící děcko, slzy jak hrachy, u nosu jak žábry pulsující bublinky. Sousoší žuly a popraskaného pískovce.
Obcházeli jsem obloukem.
Obcházela jsem obloukem.
Nepleť se mezi matku a dítě, do cizího neštěstí!
„Nepotřebujete pomoc?“
Trhaně otočila hlavu.
„Nevíte, jak ho utěšit?“ unaveně.
Přičapla jsem k dítěti, vytáhla papírový kapesníček.
„Proč pláčeš, drobečku?“
„Ci maminku!“ obrátilo ke mně topící se oči.
„Další střih? Jak moc zkoušíme trpělivost čtenáře?“
„Klid. Fyzikální zákony. Matka nikdy nenechá takhle plakat dítě. Ergo: Skoba je zpátky i s dítětem, které zmizelo v minulém díle.“
Stála jak Lotova žena, v strnulých očích nepřítomný výraz. Za ruku držela usedavě plačící děcko, slzy jak hrachy, u nosu jak žábry pulsující bublinky. Sousoší žuly a popraskaného pískovce.
Obcházeli jsem obloukem.
Obcházela jsem obloukem.
Nepleť se mezi matku a dítě, do cizího neštěstí!
„Nepotřebujete pomoc?“
Trhaně otočila hlavu.
„Nevíte, jak ho utěšit?“ unaveně.
Přičapla jsem k dítěti, vytáhla papírový kapesníček.
„Proč pláčeš, drobečku?“
„Ci maminku!“ obrátilo ke mně topící se oči.
„Další střih? Jak moc zkoušíme trpělivost čtenáře?“
„Klid. Fyzikální zákony. Matka nikdy nenechá takhle plakat dítě. Ergo: Skoba je zpátky i s dítětem, které zmizelo v minulém díle.“
Padesát posedmnácté
Napsal uživatel Faob dne 28. Duben 2019 - 23:10.„Vy nejste její matka?“ obrátím oči vzhůru.
„Jsem,“ vydechne, „jen malé to zapomnělo. Byla jsem dlouho pryč! Hledala jsem sestru!“
„Kdo se o dítě staral?“
„Moje máma. Ale schovala se ve skříni…“
Vstanu, dítě zase propukne v srdceryvný pláč.
„Jste v pořádku, paní? Vy jste pila! Mluvíte z cesty!“
„Ty mluvíš z cesty, sestro!“ usměje se jak mráz v kostech.
„Hodně unavený kousek, žádná hra s jazykem, žádný experiment, srdceryvný pláč?“
„Ryje do srdce. Že nadužito, neznamená, že nepřesné!“
„Ale proč?“
„Mluví-li šílenství s nezasvěceností, je to děsivé. Neohlodáš-li na kost krutou realitu, může každá kudrlinka rušit, zcizovat.“
„Takže znouzectnost?“
„Vy nejste její matka?“ obrátím oči vzhůru.
„Jsem,“ vydechne, „jen malé to zapomnělo. Byla jsem dlouho pryč! Hledala jsem sestru!“
„Kdo se o dítě staral?“
„Moje máma. Ale schovala se ve skříni…“
Vstanu, dítě zase propukne v srdceryvný pláč.
„Jste v pořádku, paní? Vy jste pila! Mluvíte z cesty!“
„Ty mluvíš z cesty, sestro!“ usměje se jak mráz v kostech.
„Hodně unavený kousek, žádná hra s jazykem, žádný experiment, srdceryvný pláč?“
„Ryje do srdce. Že nadužito, neznamená, že nepřesné!“
„Ale proč?“
„Mluví-li šílenství s nezasvěceností, je to děsivé. Neohlodáš-li na kost krutou realitu, může každá kudrlinka rušit, zcizovat.“
„Takže znouzectnost?“
Padesát poosmnácté
Napsal uživatel Faob dne 5. Květen 2019 - 21:00.Okolo kolotá pohyb; osedláni kolotočem na paty šlapajících sekund proměňují se lidé v šmouhy.
Jak morový sloup na arabském tržišti, jak archa za okny šavle vyhazujícího hodování, jak nehybný stud uprostřed koncentrovaně kopulujícího stáda. Jak menhir v říčce, jak archetyp ve změti měnících se světonázorů. Stojí matka, havraně ohřívená, prsů špičatých, bez dítěte. Za ruku dítě kudrlinkové svatozáře, řezající slzy jak zuby krokodýla, bez matky.
Jen nůž v její ruce čiře ostrý na rozmazaném obraze.
„Honíme si triko? Hezky poskládat, něco z toho vzejde?“
„Chceme popsat pocit. Oslovená si všimne zásadního atributu šílené. Svět se roztočí kolem detailu smrtícího ostří.“
Okolo kolotá pohyb; osedláni kolotočem na paty šlapajících sekund proměňují se lidé v šmouhy.
Jak morový sloup na arabském tržišti, jak archa za okny šavle vyhazujícího hodování, jak nehybný stud uprostřed koncentrovaně kopulujícího stáda. Jak menhir v říčce, jak archetyp ve změti měnících se světonázorů. Stojí matka, havraně ohřívená, prsů špičatých, bez dítěte. Za ruku dítě kudrlinkové svatozáře, řezající slzy jak zuby krokodýla, bez matky.
Jen nůž v její ruce čiře ostrý na rozmazaném obraze.
„Honíme si triko? Hezky poskládat, něco z toho vzejde?“
„Chceme popsat pocit. Oslovená si všimne zásadního atributu šílené. Svět se roztočí kolem detailu smrtícího ostří.“
Padesát podevatenácté
Napsal uživatel Faob dne 12. Květen 2019 - 17:52.Fotograf zvěčňuje mrtvé maso. Drápy, any jako živé zatnulo do ještě oduševnělých těl, na snímku nezachytí: slova odvál minulý čas, chtíč vychladl (jako ledový rampouch tíží řasy víček nad očima, které tak nelze otevřít do Světla), nástroj splihle povislý ztracen mezi nohama.
„Asi naštval nějakého hygienika,“ ukáže vyšetřovatel na močí počmáranou zeď.
„Hlavně že má dvě maminky,“ drtí mezi zuby o pár ulic dál okolojdoucí, „stejně řve jako pavián!“
Míjí kráčející chrám: věže po stranách, uplakaná loď uprostřed.
„Nutně se pletoucí cizí pohledy?“
„Není úhlu, jemuž nezakryto!“
„Koba nalezen, Skoba přinutila…“
„Doufejme, že čtenář přirozeně přiřazuje obrazy k již odvyprávěnému…“
Fotograf zvěčňuje mrtvé maso. Drápy, any jako živé zatnulo do ještě oduševnělých těl, na snímku nezachytí: slova odvál minulý čas, chtíč vychladl (jako ledový rampouch tíží řasy víček nad očima, které tak nelze otevřít do Světla), nástroj splihle povislý ztracen mezi nohama.
„Asi naštval nějakého hygienika,“ ukáže vyšetřovatel na močí počmáranou zeď.
„Hlavně že má dvě maminky,“ drtí mezi zuby o pár ulic dál okolojdoucí, „stejně řve jako pavián!“
Míjí kráčející chrám: věže po stranách, uplakaná loď uprostřed.
„Nutně se pletoucí cizí pohledy?“
„Není úhlu, jemuž nezakryto!“
„Koba nalezen, Skoba přinutila…“
„Doufejme, že čtenář přirozeně přiřazuje obrazy k již odvyprávěnému…“
Padesát podvacáté
Napsal uživatel Faob dne 19. Květen 2019 - 18:44.Bloumá bosky Skoba.
Uplakané dítě nakonec usnulo v postýlce v objetí s plyšákem kostřičkou, sestra zamčena do skříně s kostlivcem, šedivě vápenatou matkou.
Rodina konečně pohromadě.
Radost ze shledání nepřichází.
Sestra odtažitá a jako by ji neznala, děcko protivně uřvané, mateř bohudík nemluvná.
Bloumá bosky Skoba.
Nechává za sebou a neví, kam dál, v lese, zanechávajíc stopy na mechu i zašláplých muchomůrkách. Mouchy dotírají, můry spí.
„Nevíme, jak dál?“
„Tak nějak. Při našem způsobu zkratovitého vyprávění jsem velmi brzy vystříleli všechny ústřední motivy. Zneužití, pomsta, rozdvojená osobnost... Vyplnily jen pár slov.“
„Vzdáme se?“
„Určitě musíme vysvobodit tu nebožačku ze skříně.“
Bloumá bosky Skoba.
Uplakané dítě nakonec usnulo v postýlce v objetí s plyšákem kostřičkou, sestra zamčena do skříně s kostlivcem, šedivě vápenatou matkou.
Rodina konečně pohromadě.
Radost ze shledání nepřichází.
Sestra odtažitá a jako by ji neznala, děcko protivně uřvané, mateř bohudík nemluvná.
Bloumá bosky Skoba.
Nechává za sebou a neví, kam dál, v lese, zanechávajíc stopy na mechu i zašláplých muchomůrkách. Mouchy dotírají, můry spí.
„Nevíme, jak dál?“
„Tak nějak. Při našem způsobu zkratovitého vyprávění jsem velmi brzy vystříleli všechny ústřední motivy. Zneužití, pomsta, rozdvojená osobnost... Vyplnily jen pár slov.“
„Vzdáme se?“
„Určitě musíme vysvobodit tu nebožačku ze skříně.“
Padesát podvacátéprvní a druhé
Napsal uživatel Faob dne 2. Červen 2019 - 13:17.
Úvodní poznámka: Kapitola s retrospektivou.Uf, rozhlédne se Koba, to je triumf.
Přišel ředitel věznice, kolegové bachaři, starosta i šéf policejního sboru.
Spolužáci ze střední odborné školy represivní prevence, pardové z akademie kriminální služby, nápravně výchovní poradci.
Vzadu se usmívá někdejší klient, opečovávaný Až Vylezu Umím Se Odměnit.
Uměl.
Oslava čtyřicátin na girlandami ověšené zastřešené terase s přilehlou zahradou a osvětleným bazénem, s nejvybranějšími pochoutkami a moky nejdražších kvalit, s pobíhajícími tučňáky a bujně polonahými hosteskami dávala všem přišedším poznat, že to Koba někam dotáhl.
Na vrchol.
K oslavným přípitkům a dlouhotrvajícím potleskům.
K uznalým pohledům manželky i dětí.
Výš není kam, napadne jej, jen dolů.
Kde jsou?
Ale teď jsi tu, napomene se, tak si to užij!
Opojený hlahol prořízne výkřik.
„Retrospektiva nám podala pomocnou ruku, že?“
„Ba, uplynulé těhotné tučně barvitými obrazy, budoucnost vychrtlá šedá mlha!“
„Minule jsem vynechali.“
„Křtili jsme vodu, Lužickou Nisu!“
„Vodácký výlet zabral víkend, kámo. Problém jinde.“
„V předdubnovém čase ostříme ostruhy, po něm lížeme rány. Ochablí, bez invence.“
„Jako…“
„Toto přirovnání si necháme pro sebe.“
„Pokračování prázdně zírá, v již proběhlém bílé, o písmenka prosící mezery.“
„Nezapomeň na manželku ve skříni!“
„Manželku?! Čí? Něco mi uniklo?“
„Naši přece! Kdo jiný by se tak zamotal do šílených cizích osudů?“
Uf, rozhlédne se Koba, to je triumf.
Přišel ředitel věznice, kolegové bachaři, starosta i šéf policejního sboru.
Spolužáci ze střední odborné školy represivní prevence, pardové z akademie kriminální služby, nápravně výchovní poradci.
Vzadu se usmívá někdejší klient, opečovávaný Až Vylezu Umím Se Odměnit.
Uměl.
Oslava čtyřicátin na girlandami ověšené zastřešené terase s přilehlou zahradou a osvětleným bazénem, s nejvybranějšími pochoutkami a moky nejdražších kvalit, s pobíhajícími tučňáky a bujně polonahými hosteskami dávala všem přišedším poznat, že to Koba někam dotáhl.
Na vrchol.
K oslavným přípitkům a dlouhotrvajícím potleskům.
K uznalým pohledům manželky i dětí.
Výš není kam, napadne jej, jen dolů.
Kde jsou?
Ale teď jsi tu, napomene se, tak si to užij!
Opojený hlahol prořízne výkřik.
„Retrospektiva nám podala pomocnou ruku, že?“
„Ba, uplynulé těhotné tučně barvitými obrazy, budoucnost vychrtlá šedá mlha!“
„Minule jsem vynechali.“
„Křtili jsme vodu, Lužickou Nisu!“
„Vodácký výlet zabral víkend, kámo. Problém jinde.“
„V předdubnovém čase ostříme ostruhy, po něm lížeme rány. Ochablí, bez invence.“
„Jako…“
„Toto přirovnání si necháme pro sebe.“
„Pokračování prázdně zírá, v již proběhlém bílé, o písmenka prosící mezery.“
„Nezapomeň na manželku ve skříni!“
„Manželku?! Čí? Něco mi uniklo?“
„Naši přece! Kdo jiný by se tak zamotal do šílených cizích osudů?“
Padesát podvacátétřetí
Napsal uživatel Faob dne 9. Červen 2019 - 15:30.Skříň zaskřípe, venku vrznou vrátka.
Přichází zachránce, nebo odešla šílená?
Čeká a ani nedutá, stejně jako kostnatá společnice pod ní.
Opře se o zadní stěnu, oběma rukama chytí závěsné tyče, zvedne nohy a kopne proti dveřím.
Jednou, podruhé.
S praštěním se rozlétnou.
Světlo oslepí.
Nedávají si přednost a ze zatuchliny se vyvalí současně, jak dopadne nohama na zem, cítí, že prošlapuje lebku.
Rychle pryč!
Když bere za kliku posledního oddělení od otevřené oblohy a zápachem rozkladu nenasáklého vzduchu, bezděky se ohlédne.
Kolébka. Dítě!
„Na nás až nezvykle přímočará, slovními uzlíky nezašmodrchaná akce!“
„Spěchá, chce utéci! Věty ani odstavce nesmí zdržovat.“
Skříň zaskřípe, venku vrznou vrátka.
Přichází zachránce, nebo odešla šílená?
Čeká a ani nedutá, stejně jako kostnatá společnice pod ní.
Opře se o zadní stěnu, oběma rukama chytí závěsné tyče, zvedne nohy a kopne proti dveřím.
Jednou, podruhé.
S praštěním se rozlétnou.
Světlo oslepí.
Nedávají si přednost a ze zatuchliny se vyvalí současně, jak dopadne nohama na zem, cítí, že prošlapuje lebku.
Rychle pryč!
Když bere za kliku posledního oddělení od otevřené oblohy a zápachem rozkladu nenasáklého vzduchu, bezděky se ohlédne.
Kolébka. Dítě!
„Na nás až nezvykle přímočará, slovními uzlíky nezašmodrchaná akce!“
„Spěchá, chce utéci! Věty ani odstavce nesmí zdržovat.“
Padesát podvacátéčtvrté
Napsal uživatel Faob dne 16. Červen 2019 - 21:09.Jak chce už být venku, ale…
Vrátí se.
Dítě ani nedutá, přivinuto ke kostřičce v zavinovačce.
Co nejjemněji pod něj podloží ruce a nadzvedne cizí lidské mládě.
Mrně se rozbrečí.
Dveře se rozrazí.
Dva zakuklenci jak pavouk vpadnou do pavučinami lemovaného prostoru:
„Ruce vzhůru! Položte dítě!“
Bezdětní idioti, napadne ji, a pokyny vykoná v opačném pořadí.
Z osminožce se oddělí polovina, přiběhne, srazí ji na zem, poklekne na záda.
„Pletete se,“ šeptá do temně zarudlého koberce.
Protože je krev zažraná.
„Záměna osob, falešné obvinění, typicky hitchcockovský motiv!“
„Každý dobrý skutek se vymyká a nese s sebou riziko, že nebude pochopen.“
Jak chce už být venku, ale…
Vrátí se.
Dítě ani nedutá, přivinuto ke kostřičce v zavinovačce.
Co nejjemněji pod něj podloží ruce a nadzvedne cizí lidské mládě.
Mrně se rozbrečí.
Dveře se rozrazí.
Dva zakuklenci jak pavouk vpadnou do pavučinami lemovaného prostoru:
„Ruce vzhůru! Položte dítě!“
Bezdětní idioti, napadne ji, a pokyny vykoná v opačném pořadí.
Z osminožce se oddělí polovina, přiběhne, srazí ji na zem, poklekne na záda.
„Pletete se,“ šeptá do temně zarudlého koberce.
Protože je krev zažraná.
„Záměna osob, falešné obvinění, typicky hitchcockovský motiv!“
„Každý dobrý skutek se vymyká a nese s sebou riziko, že nebude pochopen.“
Padesát podvacátépáté
Napsal uživatel Faob dne 23. Červen 2019 - 21:06.Bloudí Skoba lesem a myslí; třese se, záblesky vědomí – proč se k ní dítě nezná?, proč sestra neobjala? – obnažují na kost hrudní bolest. Bez viníka a výhledu bezradná, zrazená sama sebou.
Koba nezpytuje svědomí v márnici.
Boka s křečemi v prázdném břiše znovu vysvětluje svému nadřízenému, proč byl v osudný okamžik na onom světě, totiž místnosti.
Barbora, matka ukradeného dítěte, pláče a objímá syna, až se policisté bojí, že ho zadusí.
Karla, unesená nesestra, se trpce usměje, když jí sundají pouta.
„Rekapitulace?“
„Zpola. Synchronní průřez dosavadními postavami. Některé přitom pojmenovány.“
„Všechno dobře končí? K půlce roku?“
„Skoba ještě násilně potentní…“
Bloudí Skoba lesem a myslí; třese se, záblesky vědomí – proč se k ní dítě nezná?, proč sestra neobjala? – obnažují na kost hrudní bolest. Bez viníka a výhledu bezradná, zrazená sama sebou.
Koba nezpytuje svědomí v márnici.
Boka s křečemi v prázdném břiše znovu vysvětluje svému nadřízenému, proč byl v osudný okamžik na onom světě, totiž místnosti.
Barbora, matka ukradeného dítěte, pláče a objímá syna, až se policisté bojí, že ho zadusí.
Karla, unesená nesestra, se trpce usměje, když jí sundají pouta.
„Rekapitulace?“
„Zpola. Synchronní průřez dosavadními postavami. Některé přitom pojmenovány.“
„Všechno dobře končí? K půlce roku?“
„Skoba ještě násilně potentní…“
Padesát podvacátéšesté
Napsal uživatel Faob dne 29. Červen 2019 - 15:52.„Vím, že nejlepším deodorantem chlapa po čtyřicítce jsou prachy,“ pelichá kocour Courka, „ale kdyby přeci jen existovalo něco stoprocentního…“
„V jakém smyslu…?“
„Chci dnes někoho přeříznout.“
„Aha,“ usměje se drogistka, „myslím, že mám něco přímo pro vás. Cizí ženy vám budou padat do náručí!“
„Mohu vyzkoušet?“
„Proč si nepřišel vybrat sám manžel?“ zeptá se o obchod dál prodavač Skoby po názorné instruktáži, jak se obsluhuje motorová pila.
„Vlastně ji chci pro sebe.“
„Cože?! Při vší úctě, motorovka není nástroj pro ženy vaší konstituce! Sotva ji udržíte, co teprve až…“
„Chci dnes někoho přeříznout. Mohu vyzkoušet?“
„Přípravka na páté překvapení padesátky?“
„Vím, že nejlepším deodorantem chlapa po čtyřicítce jsou prachy,“ pelichá kocour Courka, „ale kdyby přeci jen existovalo něco stoprocentního…“
„V jakém smyslu…?“
„Chci dnes někoho přeříznout.“
„Aha,“ usměje se drogistka, „myslím, že mám něco přímo pro vás. Cizí ženy vám budou padat do náručí!“
„Mohu vyzkoušet?“
„Proč si nepřišel vybrat sám manžel?“ zeptá se o obchod dál prodavač Skoby po názorné instruktáži, jak se obsluhuje motorová pila.
„Vlastně ji chci pro sebe.“
„Cože?! Při vší úctě, motorovka není nástroj pro ženy vaší konstituce! Sotva ji udržíte, co teprve až…“
„Chci dnes někoho přeříznout. Mohu vyzkoušet?“
„Přípravka na páté překvapení padesátky?“
- Získat odkaz
- X
- Další aplikace
Komentáře
Okomentovat